Tiskové barvy v polygrafickém průmyslu

Základními složkami tiskových barev jsou pojiva, rozpouštědla, speciální přísady (aditiva) a koloranty – barevné prostředky, které jsou nositelem barevnosti této směsy.

Suroviny pro výrobu tiskových barev

Pevná fáze: pigmenty, plnidla
Kapalná fáze: pojivo, což je roztok pryskyřice a olejů v rozpouštědlech a ředidlech

Barviva
– barevné organické prášky
– rozpustné (vznikají roztoky)
– dávají barvě transparentní zabarvení
– laky (nerozpustná barviva, mají vlastnosti pigmentů)
– jsou světlostálé
Barviva jsou částice 100x menší než pigment. Aby se získaly dobré vlastnosti obou, zkusilo se zkombinovat pigmenty s barvivy (pigmentové inkousty, pigmented inks) – vznikl nový problém → chromatická separace (barvivo pronikne do struktury, pigment zůstane na povrchu → změna barevného odstínu!

Plnidla
– minerální prášky, nerozpustné v dané směsi
– mají velmi malou barvivost a taky kryvost, zlepšují tiskové vlastnosti barvy, tvoří základ na němž se zachycují pigmenty a barviva
Příkladem je mastek (krejčovská křída), kaolin, křída, vápenec a jiné.
Rozpouštědla, aby nedocházelo k zasychání barev na tiskových válcích nebo k nezádoucím změnám vlastností barvy. Alternativna k organickým rozpouštědlům může být voda.
Aditiva – vosky.

 

Pigmenty

Jde o nerozpustné částice – ve vodě, org. rozpouštědlech , pojidlech (vzniká disperze)
– barevné prášky (bílé, černé, pestré)
– anorganické nebo organické
– dávají barvě barevný odstín, nyvost
– jsou světlostálé

Anorganické pigmenty
Pigmenty posuzovat podle chromacity [odstínu], příp. i odleskových vlastností, a rozdělit je na:
– achromatické: nepestré odstíny, tj. běloby a černi.
– chromatické: pestré odstíny s širokým záběrem brilance, s výjimkou pigmentů bílých a černých tónů
– metalické: pigmenty určené pro imitaci kovového lesku, mezi patří pigmenty perleťové a interferenční, v polygrafii se jedná především o tzv. stříbrné a zlaté bronze.

Titanová běloba TiO2
Titanová běloba je rozšířený anorganický pigment, kterého se průmyslově vyrábí miliony tun ročně.
Používá se jakou součást nátěrových hmot a plastů, v papírenském, kožedělném a gumárenském průmyslu, při úpravě keramiky, ale také jako aditivum v potravinářství nebo jako přísada v kosmetice a ve farmacii.

Zinková běloba ZnO
Používá se jako netoxický bílý pigment při výrobě barviv známých jako zinková běloba. Je součástí gumárenských směsí nutnou při vulkanizaci kaučuku na pryž a nachází uplatnění i v keramickém a sklářském průmyslu při výrobě speciálních chemicky odolných skel a glazur nebo emailů.

Organické pigmenty
Organické pigmenty a barevné laky tvoří nejpočetnější skupinu barviv k výrobě tiskových barev. Podle chemického složení patří organické pigmenty do různých organických látek. Vyznačují se lepší barvivostí, jasnějšími odstíny, nižěí hustotou a měkkou texturou a vysokou transparancí.

Azobarviva
Zahrnuje všechny odstíny od žluté po černou. Negativní toxikologické vlastnosti azobarviv jsou v posledním období příčinou ústupu od jejich využívání a často jsou nahrazovány ekologicky lépe vyhovujícími druhy barviv, přestože tato nahrazující barviva nejsou často schopny nezahrnují takový rozsah brilantních odstínů jako azobarviva.

 

Tisková barevnost

Rozsah barev je dán rozsahem viditelného záření, které je pouze malou částí širokého spektra elektromagnetického vlnění, jež od nejkratších vlnových délek, tj. od kosmického záření a γ-záření, přechází až k nejdelším vlnovým typickým pro přenos televizních a radiových signálů.

Barevný vjem vzniká při dopadu světla do zrakového systému oka. Světlo je tedy elektromagnetické záření v rozsahu vlnových délek přibližně 400 až 700 nm. Charakter barevného vjemu závisí na vlnové délce světla, které do oka dopadlo.

Barevný vjem je výsledkem vzájemného působení třech faktorů:
– pozorované barevné plochy – barevného předmětu
– osvětlení
– citlivosti zrakového systému

Vlastnosti barevné plochy pohlcovat – absorbovat – světlo určitých vlnových délek, tj. světlo určité barvy, a odrážet – reflektovat – světlo jiných vlnových délek popisuje tzv. remisní spektrum (tj. odrazové, reflektanční), které je pravým opakem spektra absorpčního.

Z uvedeného vyplývá, že chrakteristické remisní minimum konkrétní barvy odpovídá absorpčnímu maximu této barvy. Pro remisní charakteristiky bude pro barvu typické minimum a pro absorpční charakteristiky bude typické maximum.

Příklady remisních spekter pro sekundární barvy (CMY), které vznikly aditivní syntézou primárních barev (RGB) jsou uvedeny na následujícím obrázku. Z grafů je zřejmé, že každá sekundární barva, která zabírá dvě třetiny viditelné oblasti elektromagnetického záření, vznikla aditivním smícháním dvou primárních barev zabírajících pouze jednu třetinu viditelného spektra. Z tohoto důvodu se primárním barvám – RGB – říká jednotřetinové a sekundárním barvám – CMY – dvoutřetinové.

 

Ofsetové barvy

Je třeba počítat s nižší tloušťkou barvového filmu (suchý film 1-2 mikrometry). Je to způsobené nízkou přenosovou kapacitou tiskové formy pro tisk z plochy a také nepřímou technikou přenosu barvy na potiskovaný materiál prostřednictvím ofsetového válce.

Vzhledem k tenkému filmu musí být ofsetové barvy poměrně silně pigmentované. Ofsetové tiskové barvy jsou pastózní (zdánlivá viskozita 2-100 Pa s). Barva nesmí na barevníku a na tiskové barvě zasychat, takže kapalné složky barvy nesmějí být těkavé za normální nebo mírně zvýšené teploty.

Běžný ofsetový tisk s čtyřmi procesními barvami vyžaduje barvy vhodné k tisku do mokré a s dobrou přijimavostí barev při tisku.

 

Flexotiskové barvy

Jsou svým složením a vlastnostmi často podobné hlubotiskovým barvám, ze kterých byly původně odvozeny. Flexotisková barva se přenáší na flexibilní tiskovou formu z jamek aniloxového válce. Z toho vyplívá požadavek na co nejlepší vyplnění prázdných jamek s válci i při vysokých rychlostech tisku. Mají poměrně nízkou viskozitu (50 – 500 mPa s).

Běžné flexotiskové barvy zasychají odpařením rozpouštědel za zvýšené teploty. Obsahují většinou značně těkavá rozpouštědla, protože abrva musí schnout rychle (tisk do suché), zároveň, ale nesmí schnout v jamkách aniloxivého válce.
Struktura barvy pro flexotisk

Používají se nízkovyskózní rychleschnoucí barvy, při tisku více barvami se tedy jedná o tisk do suché. Nízkovyskózním barvám odpovídá jednodušší konstrukce flexotiskové jednotky

Za každou tiskovou jednotkou se barva nanesená na potiskovaný materiál suší. Z hlediska ekologie je důležitý fakt, že tyto barvy obsahují značně těkavá rozpouštědla.

Lihové – obsahují etanol a etylacetát
Vodové – alkohol je zde pomocné rozpouštědlo, použití převážně na savé materiály
UV barvy – využití pro tisk etiket, ekologicky přijatelné
Dvousložkové barvy – s polymerním isokyanátem

 

Tamponový tisk

Obecně se dá říct, že barvy pro tampónový tisk jsou složením velmi podobné sítotiskovým barvám. Liší se zejména jemnějšími pigmenty a typem barvového ředidla.

Používají se barvy jednosložkové, dvousložkové, tvrditelné UV zářením a speciální.

Pigmenty jsou mnohem jemněji mlety a dávkovány ve vyšším podílu, aby se zvýšila krycí schopnost barev , neboť tampónový tisk tiskne velmi tenkým barvovým filmem.

Pro rychlejší zasychání barev a zlepšení adheze barvy se zvláště při tisku více barvami používá sušení teplým vzduchem, IČ zářením nebo plamenem.

Tiskové barvy pro tampónový tisk musí splňovat zvláštní požadavky, které vyplývají z principu jeho tisku a z potiskovatelnosti nejrůznějších druhů materiálů. Barva musí být formulovaná tak, aby dobře přilnula na silikonový povrch tamponu, který má nízké povrchové napětí.
Pro potisk neporézních povrchů např. kovů a skla se používají barvy dvousložkové a barvy UV tvrditelné. Pro potisk keramiky se využívá speciálních druhů barevníků.

Tisková barva schne většinou velmi rychle, neboť má vyšší obsah organických rozpouštědel. V případech, kdy je rychlost schnutí přesto nedostačující, se používá sušení teplým vzduchem, infračerveným zářičem nebo plamenem.

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*