Sibiřská kočka

Sibiřské kočky pocházejí z Ruska a Ukrajiny. Vznikly křížením koček domácích a koček dovezených z Blízké a Východní Asie. Nejdříve byly označovány jako ruské dlouhosrsté, jejich nynější jméno bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992.

Plemeno se vyvinulo v drsných přírodních podmínkách a je velmi otužilé. Je to klidné, přítulné plemeno s příjemnou povahou. Jsou mazlivé, hravé a dobře se snáší kočkami i jinými zvířaty. Toto plemeno se na rozdíl od ostatních koček velmi fixuje na své lidské pány. Svou rodinu bezpodmínečně miluje. Jsou nenáročné na údržbu srsti. Je to hrdé, důstojné a přírodně krásné plemeno a pro jejich odolnost k nemocem velmi oblíbené. Díky svému divokému původu je vynalézavá a poměrně samostatná. Na rozdíl od ostatních koček se nebojí vody, dokonce ji vyhledávají.

Povaha: Klidná a přátelské, vynalézavá, poměrně samostatná.
Péče: Nepotřebuje žádnou náročnou péči o srst, neplstnatí, neměla by se koupat, aby se její srst nepoškodila. Česat asi jednou týdně.
Charakteristika: Hmotnost: samec 6–10 kg, samice 4–6 kg
Srst: Dlouhá a přiléhavá
Země původu: Rusko
Klasifikace / rozdělení: říše: živočichové   >   kmen: strunatci   >   podkmen: obratlovci   >
třída: savci   >   řád: šelmy   >   čeleď: kočkovití


Srst odpuzuje vodu, je hlavním znakem a předností tohoto plemene. Je bohatá a přiléhavá a díky krycím chlupům neplstnatí. Podsada je mastná a hustá. Dobře se udržuje.

Letní srst je kratší. Zimní je mnohem delší a hustší, s mohutným límcem, náprsenkou a kalhotkami. Podle zbarvení se zařazuje Sibiřská kočka do stejných posuzovacích skupin jako Mainská mývalí, Norská lesní a Turecká angora. Nejrozšířenější barevné varianty jsou s kresbou (tygrovaná, tečkovaná a mramorovaná). Vyskytují se ale i kočky jednobarevné, s modrým ředěním, stříbřité nebo kouřové, želvovinové a červené, včetně všech variet s bílou skvrnitostí. Varianty s kresbou mají pigmentová víčka a orámování cihlového nosu. Siamské zbarvení (zbarvení s odznaky) se nazývá Něvská maškaráda a od 1. ledna 2009 jej FIFe úznává jako sesterské plemeno sibiřské kočky.

Srsti sibiřské kočky prospívá vyvážená strava s přídavkem mořských řas. Čas od času je možné do stravy přidat biotin (člen skupiny B-vitaminů na syntézu mastných kyselin). Tyto kočky je možné chovat i v panelovém domě, ale kvůli pěkné srsti by teplota neměla být příliš vysoká.

Tato kočka by měla podstoupit první krytí v období mezi 14 a 18 měsíci. Sibiřská kočka dospívá asi ve třech letech.

Zdroj: Wikipedia

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*