Siamská kočka

Siamské kočky mají charakteristické zbarvení – obličej, tlapky a ocas jsou tmavé a tělo má světle čokoládově hnědé zbarvení. Pochází ze Siamu, dnešního Thajska. Říká se, že siamské princezny odkládaly své prsteny na dlouhé štíhlé ocasy svých koček a prsteny byly proti sklouznutí jištěny zalomením ocasu. Další legenda praví, že siamky sloužily jako strážkyně největších cenností chrámů a zíraly na ně tak upřeně, až se jim zkřížily oči.

V ilustrovaných rukopisech ze Siamu, které vznikly v letech 1351 – 1767, je možné vidět obrázky koček s odznaky, které se velmi podobají siamským kočkám. Ze 14.století pocházejí zmínky o kočkách siamského typu, které byly běžně v ulicích a křížily se s domácími kočkami. Německý přírodovědec Peter Simon Pallas popisuje volně žijící siamské kočky také ve středním Rusku.

V 19. století se siamské kočky dostaly do Evropy a poprvé byly vystaveny na výstavě v Crystal Palace v Londýně roku 1871. V roce 1884 poslal britský generální konzul působící v Bangkoku Owen Gould několik siamských koček s černohnědými odznaky své rodině do Anglie. Tyto siamky byly darem od siamského krále Rámy VI. a je tedy velmi pravděpodobné, že pocházely z královského, ušlechtilého chovu. Král Ráma VI., který vládl mezi lety 1868 – 1910, byl známý svou láskou ke kočkám.

V roce 1892 byl sepsán první výstavní standard, kde zalomení ocasu (zálomek) a šilhání bylo považováno za žádoucí plemenný znak. Dnes jsou tyto znaky považovány za vadu. Prvním známým britským šampionem z roku 1896 byl kocour Wankee, který byl dovezen z Hongkongu a měl typické, černohnědé odznaky. Téhož roku se na výstavě objevila také první siamka s modrými odznaky, která byla v té době diskvalifikována. Toto zbarvení začalo být uznáváno až ve 30. letech 20. století.

V současné době je původní typ siamské kočky od té současné natolik odlišný, že byla původní siamská kočka označena názvem thajská a chová se v některých chovatelských organizacích jako zcela samostatné plemeno. FIFe tyto kočky v současnosti registruje v seznamu neuznaných plemen (EMS kód THA non).

Povaha: Mají hlučnou povahu a jsou velmi energické a zvídavé. Bez jejich asistence se v domácnosti zpravidla nic neobejde. Snadno se také naučí aportovat nebo chodit na vodítku na procházku se svými pány.
Péče: Krátká a jemná srst siamských koček nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
Charakteristika: Hmotnost: v rozmezí 2,5 – 6,5 kg
Srst: krátká, přilehláOhledně barvy siamských koček je zajímavý fakt, že koťata se rodí vždy čistě bílá – a teprve časem jim ztmavnou nohy, ocas, uši a nos – vytvoří se ony typické odznaky. Vybarvení je dokončeno ve stáří tří let.
Země původu: Thajsko
Klasifikace / rozdělení: říše: živočichové   >   kmen: strunatci   >   podkmen: obratlovci   >
třída: savci   >   řád: šelmy   >   čeleď: kočkovití

Barevné variety:
Bílá (White) tyto kočky jsou bez odznaků, čistě bílé, nejde však o albíny; oči musí být intenzivně modré jako u ostatních siamek (EMS kód SIA w 67).
Základní barvy/odznaky: černohnědé (Seal point), červené (Red point).
Další ředěné barvy/odznaky: čokoládové (Chocolate point),modré (Blue point), lilové (Lilac point), krémové (Cream point), skořicové (Cinnamon point), plavé (Fawn point).
Další zbarvení/odznaky:
Želvovinové, které působí na základní a ředěné barevné variety. Toto zbarvení je vázáno na pohlaví, nosit jej mohou pouze kočky, nikoli kocouři. Varianty: černohnědě želvovinové (Seal tortie point), čokoládově želvovinové (Chocolate tortie point), modře želvovinové (Blue tortie point), lilově želvovinové (Lilac tortie point), skořicově želvovinové (Cinnamon tortie point), plavě želvovinové (Fawn tortie point).
U všech barevných variet (kromě bílé) je možná kombinace s kresbou (tabby), která se značí EMS kódem SIA

Siamské kočky se chovají většinou v bytě. Jejich pobyt venku není z důvodu možného nebezpečí a nízkých teplot doporučován. Díky jejich společenské povaze je vhodné, aby kočka nepobývala dlouho sama. Nudící se, dokáže majiteli díky své vysoké inteligenci nachystat velmi nepříjemná a důmyslná překvapení. Z tohotu důvodu je dobré mít kočky alespoň dvě, které nemusí být obě siamské, ale měla by to být plemena, která se k sobě hodí svým temperamentem.

Březost siamských koček trvá o něco déle než u ostatních plemen, v průměru 65 – 70 dní a rodí i velmi početné vrhy 6-9 koťat. V ČR je ročně plemennou knihou registrováno cca 60 siamských koťat, což je oproti jiným plemenům poměrně málo. Siamské kočky se kříží s orientálními kočkami a díky tomu se ve vrzích mohou objevit jak siamská, tak i orientální koťata.

Zdroj: Wikipedia >

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*